Kopytní mechanismus

Tak se po odbočce z minulého měsíce,kdy jsem vás pozval na Memorial gen.G.A.Custera,který se koná  23.tohoto měsíce na Drtinově statku v Hněvšíně ,vracíme k tématu o kterém si myslím,že je třeba hodně mluvit a hodně se dozvědět. Dnes bych vám tady předložil úryvek z knihy MVDr.Hiltrud Strasserové „Podkování – je toto zlo opravdu nutné?“. Je to pasáž,která pojednává o mechanizmu,jakým funguje kopyto koně a který je nutno znát,abychom pochopili problémy,které vznikají v důsledku znemožnění jeho fungování v důsledku podkování,nebo nesprávné úpravy kopyt, která neodpovídá anatomii a fyziologii koně.

Je velice potřebné uvědomit si ,že naším cílem by nemělo být  okovat koně proto aby nekulhal,ale postarat se o jeho kopyta tak,aby nemusel být nikdy okován.Případně,pokud už k tomu z jakéhokoliv důvodu došlo, snažit se jeho kopyta uzdravit a dopřát mu k takovému uzdravení jak podmínky,tak potřebný čas.Pokud kůň během této doby kulhá,je třeba si uvědomit,že  to není proto,že bosý nemůže chodit,ale proto že , pokud je správně strouhán, probíhají v jeho kopytě ozdravné procesy .Samozřejmě,pokud ho v takové chvíli okovete,velmi pravděpodobně kulhat přestane. A to je chvíle,abychom se zcela otevřeně zamysleli nad tím,proč. Rozhodně asi ne proto,že ho ten kus železa uzdraví. Je to proto,že podkova znemožní fungování kopytního mechanismu,omezí prokrvení v kopytě a způsobí  jeho znecitlivění.Něco jako lokální anesteze. To znamená,že jsme jeho bolavé kopyto znecitlivěli,abychom jej mohli používat i když zcela očividně bez této anesteze není schopen chodit a dál dochází k poškozování vnitřních tkání kopyta aniž by to kůň cítil. Ve chvíli,kdy to začne cítit i přes to že je podkován,je jeho problém už dost vážný.

A to je dilema,které si musí vyřešit každý majitel koně sám.Zakrýt problém a nadále používat koně jako by se nic nedělo a myslet si že je vše v pořádku protože kůň nekulhá,nebo se rozhodnout ho vyléčit (pokud je to potřeba) a  připravit se na to že kůň bude mít po určitou dobu – podle stupně poškození –problémy (abscesy,zvýšená citlivost). Nesmíme ale zapomínat že takovouto léčbu mohou provádět pouze vyškolení,certifikovaní ošetřovatelé kopyt a mnohdy dokonce pouze na kopytní klinice,kde kůň chodí zpočátku pouze na gumové podlaze.Nicméně musí mít neustálou možnost pohybu(ke kterému musí být dle potřeby i veden) a to samozřejmě ve společnosti dalších koní,což je velmi důležité pro jeho psychiku. A teď,prosím,čtěte pozorně :
 
Pojem kopytní mechanismus se užívá k popisu způsobu, jakým se kopyto pohybuje z fáze nezatížení do fáze zatížení. To zahrnuje pružné roztažení kopyta během fáze zatížení: stěna po stranách se rozšíří, klenuté chodidlo se zploští a přední stěna kopyta se v místě korunkového okraje vtáhne mírně dovnitř. Kopyto vykonává tento pohyb při každém kroku (obr.1). Je důležitý zejména z následujících důvodů:

a)     zajišťuje absorpci 60-80% nárazů (je nejdůležitější, aby schopnost absorbovat nárazy působila již v místě nárazu, tj. v kopytě). Během změny svého tvaru kopyto také uvolňuje jako vedlejší produkt teplo, které je nezbytně nutné pro udržování správných hodnot buněčného metabolismu.
b)     Stálé střídání rozšiřování a zužování kopytního pouzdra při každém kroku podporuje krevní oběh v kopytě, a jak se krev vrací zpět nahoru, podporuje se činnost srdce. Jinými slovy, každé kopyto funguje jako pomocné srdce, pumpující krev prostřednictvím kopytního mechanismu.

Takže jakékoli omezení – nebo úplné vyřazení kopytního mechanismu má těžké následky pro koně: omezení krevního oběhu a s ním související celkové přetížení srdce, snížený buněčný metabolismus (produkce rohoviny) a nekróza tkání v kopytě a osifikace, artritida, poškození kloubů a vazů jakožto důsledky omezené schopnosti absorbovat nárazy atd.

V roce 1989, vytvořila MVDr.Strasserová tzv.„kyblíkový model“ rohového pouzdra, jež pomáhá jejím studentům a čtenářům představit si kopytní mechanismus. Jasně ukazuje souvislost mezi silou váhy koně zatěžující kopyto, roztažením stěny do stran a snižování konkávnosti (zplošťování klenby) chodidla.
Tento model je založený na tvaru přirozeného kopyta, jak ho vidíme u divokých koní a také u koní domestikovaných bosých a správně strouhaných. Je v souladu s názory Teda S. Stashaka (kniha Adams‘ Lameness in Horses).