1/Pán Vydra, ako dlho chováte kone?

Svého prvního koně jsem koupil asi před devíti lety. Začal jsem jezdit na jednom statku blízko slapské přehrady a kůň, na kterém jsem tam jezdil, si obnovil zranění šlachy z jeho dostihové kariery a přivolaný veterinář mi doporučil ať si koupím svého koně, že tenhle stejně nebyl pro mě a že zrovna o jednom ví. A to byla ta moje první klisna Nelly. Byl bych jí asi byl koupil, i kdyby byla úplně chromá. Ale byla to asi šťastná volba, protože i když měla zdravotní problémy (kopyta, nálevky..), tak to byla a je skvělá kobyla,která mě naučila opravdu hodně. Byla to vlastně taková má první láska – koňská. Zažil jsem s ní nádherné chvíle – vyvedla mě, bloudícího, z temného lesa,učili jsme se spolu skákat,začal jsem s ní jezdit jen na ohlávce,pak i bez ohlávky,dala mi hříbě…

2/Prečo ste si ich vybrali?

Nejsem si jistý, že jsem to byl já, kdo vybíral. Spíš jsem do toho spadnul. Dřív jsem vždycky tvrdil, že nechci svého koně. Že je to starost, člověk se přiváže k jednomu místu atd. atd. Ale teď už vím sám, že opravdově začne člověk jezdit a trochu se naučí koním rozumět, až když má svého vlastního. Je to vztah. Musí to tak fungovat. Pokud si někdo myslí, že ne, doporučuji mu, aby si raději koupil kolo.

3/ Celkom určite môžete toto skvelé zviera porovnávať s inými. V čom je
lepšie?

Víte, ono není v ničem lepší. Je krásné a je ochotné se s námi bavit a nosit nás. Každý tvor na téhle zemi má svoje jedinečné místo a je úžasný. Třeba psi s námi žijí možná déle než koně a jsou to skvělá zvířata, která si do určité míry zvolila tuhle cestu soužití s námi. Navíc jsou jako my predátoři. Koně nás nepotřebovali a ani nevyhledávali. My, lidé jsme se jich víceméně zmocnili. Jsou jiní než my, své bezpečí hledají ve stádě a v útěku, žerou trávu a potřebují prostor. A ten jsme jim vlastně vzali. Nicméně jsou obrovsky komunikativní a chtějí se s námi domluvit. A na nás je,abychom se s nimi snažili najít společnou řeč,vynahradili jim všechno to strádání a utrpení,kterému jsme je za těch pár tisíciletí soužití s námi vystavili a vrátili jim,alespoň v mezích našich možností část jejich způsobu života,relativní svobody a prostoru. A oni se nám za to tisíckrát odvděčí.V tom jsou možná lepší.Tolikrát je člověk zradil a tolikrát mu znovu uvěří.Jsou nám velkým příkladem.A nejen ve vztahu k nim.

4/ Koľko vlastných koní máte?

Mám čtyři své koně. Nelly – o ní jsem již mluvil,bude jí 15 let,její 6ti letou dceru Navarru,Démona a Gustava – těm je 12 let– jsou to čeští teplokrevníci,jen Gustav je pravděpodobně napůl hucul.

5/ Aký je váš spôsob ich chovania? V Čechách ste rozvírili diskusiu o
podkúvaní...Vaše sú bez podkov?

Mám je druhým rokem ve volném ustájení,tzn.že jsou na pastvině,kde je přístřešek,do kterého mohou jít, kdy chtějí,mají v rámci pastviny naprostou svobodu pohybu 24 hodin denně a jsou samozřejmě bez podkov. To je podmínka pro to, aby mohl chodit bos.

O podkování se běžně mluví jako o nutném zlu. Ale je třeba si uvědomit, že zlo je zlo, ať je nutné,či nikoliv. A tohle zlo opravdu nutné není. Jen je třeba dát koni takové podmínky,aby mohl mít kopyta zdravá a tím pádem mohl být bosý.Podkova sice primárně tzv.chrání rohovinu a vzhledem k tomu,že omezí dramaticky mechanismus kopyta a tím sníží jeho prokrvení,působí jako anesteze a tím pádem umožní i koni s problémy chodit,protože necítí bolest,ale v podstatě působí daleko větší škody tím,že problém neřeší,pouze zakryje a navíc způsobí díky horšímu prokrvení špatný růst a kvalitu rohoviny i deformaci kopyta.Ale to je na delší povídání…

6/ Čo pre vás znamená denne sa stretávať sa s týmto inteligentným
zvieraťom?

Bohužel opravdu denně to nestíhám, ale v průměru za svými koňmi jezdím tak 3 – 4 x za týden. Někdy třeba i víc, někdy i méně. Nejsem zcela pánem svého času.

Ale chvíle,které s nimi strávím, jsou pro mě obrovským relaxem a naplňují mě radostí z toho,že mám pocit dialogu,že vím,že mi rozumějí,že i pokud hned neudělají to, co po nich chci,tak to není proto,že odmítají, ale třeba pro to,že jen zkoušejí,jestli to opravdu myslím vážně. A pak jsou zase chvíle, kdy na něco jen pomyslím a oni už to splní. A pak samozřejmě ten nádherný pocit když třeba jedu v plném trysku na koni, který na sobě nemá vůbec nic – je volný, držím se jen jeho hřívy a přitom vím,že si navzájem věříme a můžeme se na sebe spolehnout.

7/ Je niečo mimoriadne, čo ste urobili pre svoje kone vy a chovatelia to
bežne nerobia?

Myslím, že ano. Za prvé jim dávám relativně hodně svobody. Pak je jezdím způsobem,který jsem naznačil – také s maximální volností pro ně s tím aby se cítili uvolněně a bezpečně. Výběhy a pastviny se  snažím logisticky upravovat tak, aby v nejfrekventovanějších místech byla půda zpevněná (plastové zatravňovaní dlaždice) a mohli stát na pevném podkladu,v přístřešku guma – pokud by si měli potřebu tam lehnout(to ale stejně dělají minimálně,lehnou si raději na louku),žádná podestýlka,seno ad libitum, 2x denně jádro,neustálý přístup k vodě a to tak,aby,pokud se jdou napít,museli vstoupit do bazénku s vodou a namočit si při té příležitosti kopyta,protože ta potřebují nutně denně vodu. Alespoň 15 min. stát ve vodě. Pak hrubý kámen. Kamenité pásy v koridorech, po kterých musí koně chodit.

No a kopyta upravuji podle metody MVDr.Strasserové,zatím každých 14 dní.  Mimochodem doporučuji si přečíst její knížky. V Čechách zatím vyšla jen jedna – Život se zdravými kopyty, ale napsala ještě např.Podkování,nutné zlo? Co mluví skutečně proti podkování nebo Železo v koňské hubě.

8/ Ako vnímate zostárnuté kone? Dokážu ešte človeka citovo obohatiť?

Samozřejmě. A i kdyby ne, za to co mu dali ve svém produktivním věku, si zaslouží lásku a péči až do té doby, než z tohoto světa odejdou. Navíc koně, pokud mají odpovídající podmínky k zdravému životu a pokud jsou zdrávi, dožívají se skoro i 40ti let. A tak, jak poměrně rychle dospějí, během dejme tomu 5 ti let, tak jejich produktivní věk, vzhledem k jejich obrovské schopnosti regenerace organismu, je okolo 25 – 30 ti let.

Mí koně jsou ještě mladí. Máme toho ještě hodně před sebou.

9/ Museli ste už niekedy dať svojho koňa utratiť?

Naštěstí ne.

10/ Čo vám prekáža na chove koní v dnešnom svete?

Že jsou mnohdy zavření většinu dne ve stájích,nemají možnost sociálních kontaktů mezi sebou,jsou okovaní, ježdění necitlivě na mnohdy velmi ostrém uzdění, pravidla sportovních soutěží,která všechny tyhle nešvary pokládají za normou a nikdo se nechce zabývat tím,že by se třeba dala změnit,že by se mohly nastavit podmínky,které by daleko víc braly v úvahu i bezpečí,pohodlí a zdraví koně.

11/ Ako možno podľa vás kone zachrániť? Vraj nám odchádzajú...

Nemyslím, že odcházejí. Myslím jen, že by bylo dobře změnit úhel pohledu na soužití s nimi. Koně už nepotřebujeme ani v dopravě, ani do válek, ale jen pro naši radost, potěšení a zábavu. A ta by měla být v tom případě oboustranná. Nehledat seberealizaci, ale partnerství. Tak jako se rozhodneme pořídit si psa a měli bychom vědět, že jedině správné je počítat s tím, že to má být vztah a závazek do doby dokud nás smrt nerozdělí, tak se stejným vědomím bychom si měli pořizovat koně. Možná by jich bylo míň, ale byli by šťastnější. Koho k sobě připoutáme, za toho odpovídáme. Saint Exupery. Myslíte, že v tomhle světě lze zachránit lásku? Prý nám odchází…. A já stejně věřím, že budu potkávat zamilované lidi, kteří věří, že spolu budou, dokud je smrt nerozdělí spíš, než hledače erotických zážitků a návštěvníky nevěstinců. 

12/ Nemyslíte si, že toto zviera je tak trochu mystické?

To jsme z něj udělali my. Ale koně,kromě toho,že to jsou nádherní,skoro dokonalí tvorové,v sobě stejně mají nějaké tajemství,volání dálek,svobody.Jsou stále na cestě a nic k tomu nepotřebují.Jen sebe.A to nás na nich fascinuje a nutí nás jim to brát.Sami jsme si to vzali také..

13/ Odkaz všetkým chovateľom...

Snažil jsem se ho vměstnat do mé knihy Můj rok s koňmi, ale pokud za ní nebudete chtít vyhodit peníze, nebo v horším případě ji neseženete, snad jen:

Prosím, myslete hlavně na to, co vyhovuje koním. Přestaňte přemýšlet unifikovaným vojenským drilem. Koně ho nepotřebují. Ten potřebovali jen lidi ve vztahu k nim. Snažme se učit rozumět tomu, co nám chtějí říct koně a snažme se s nimi mluvit tak, aby nám rozuměli. Přemýšlejme jejich hlavou a nesnažme se je za každou cenu učit rozumět nám. Oni se o to snaží, tak se snažme i my. Měli bychom na to mít inteligenci, protože to je jediná lidská síla, kvůli které jsme na tomhle světě. Jinak bychom nepřežili. Příroda nás neobdařila dostatečnou silou, rychlostí ani zbraněmi, které by nám to umožňovaly. Jen inteligencí. Tak ji nezneužívejme, ale používejme. Pak budeme moci přežít my i koně.